Za Šárčino umíněné letadlo říkám, že to bylo opět vydařené Dnem!
Našli jsme schovanou šifru a rychle došli k Vaňkovu náměstí, kde jsme ale bohužel úplně zamrzli. Nebo spíš ani ne tak zamrzli, jako se spálili při tříhodinovém luštění na ostrém slunku. A v naší zoufalosti jsme řešení nakonec napasovali na síť ulic (rezitor = odpor = zákaz vjezdu atp.) a OUT se shodoval s Wilsonovým lesem…
Tam jsme si s velkým zpožděím oproti ostatním týmům sjeli sjezdovku, rozeznávali dva druhy zelené, přečkali bouřku a pomalu se vydali k Nohavicově (ještě před začátkem luštění Mína při pohledu na mapu hlásila: jéé, tady je ulice Nohavicova!)
Chvíli jsme přemýšleli, kde je u ZOO myčka autobusů, ale i to poslední S jsme do řešení nakonec zapojili. Taxi Lukin nás zavezlo do Rozdrojovic. Hledání synonym byla pro mě nejzábavnější šifra. Potom zmatení, že v Rozdrojovicích nemají jména ulic, jsme se doptali na cihelnu a rychle roztřídili odpad.
U studánky jsme byli v pět, kdy už končila hra, tak jsme dostali nápovědu a po chvilce váhání, jestli opravdu jde použít násobení místo sčítání, jsme šli hledat šifru na Trnůvce. Kótovou šifru Mína přečetla na první pohled a v oboře (kde bylo nádherně!) jsme se zdrželi jen malou zacházkou po modré mimo hlavní kamennou cestu. Ale kameny byly namalovaný luxusně!
U křížové cesty jsme se zdrželi hledáním popisu cesty (no ano – tvrdila jsem, že široko daleko je tohle jediný dub a musí to být ta dubová hůl, co nám pomáhá na cestě), ale místo světlušky jsme dál našli jen stádo daňků, tak jsme se vrátili a poslušně doleštili Junáckou louku.
Na Veveří jsme přišli v sedm, ale to už byli orgové dávno pryč a zbylé týmy odjížděli autobusem domů. Zašli jsme si pro 12. Šifru, ale heslo už jsme neluštili – nebylo ho komu říct.
V každém případě děkujeme, bylo to skvělé a víme, že na příští ročník máme co vylepšovat!
prehled komentaru