No z našeho pohledu byla hra opravdu fajn, konečně jedna co jsme si slušně užili a
dostali se až do terénní části.
Začátek opravdu vyšel, princip mě trkl hned při prvním cyklu ;O takže při druhém jsme psali a hned spěchali na další stanoviště.
Tam bohužel přišel náš největší (a nejblbější) zásek - složeno jsme měli za 15 minut, ale měli jsme převracené N-ko vzhůru nohama,
což nám trochu zkazilo čtení výsledku a docvaklo nám to až po další hodince. Vypadalo to docela krizově, ale během dalšího postupu nám přálo štěstí, takže nás to tak nemrzelo. Každopádně škoda času - mohli jsme skončit ještě o nějakou tu šifru blíž k cíli.
Třetí stanoviště mělo tu nezanedbatelnou výhodu, že bylo asi 2 minuty od Terčiny kanceláře, kde jsme výhodně využili toaletních prostor a doplnili tekutiny, šifra samotná pak byla dílem okamžiku.
V galerii jsme do sebe hodili panáka, ale na vernisáži jsme se dlouho nezdrželi, přece jenom jsme nebyli až tak naladěni na umění, a tak jsme raději spěchali dál.
Pětka byla o dost horší, hlavně proto, že nám pobyt na Skácelce znechutil zřejmě nudící se důchodce, který, když jsme se mu snažili na jeho dotaz co tam děláme sdělit, že jako luštíme šifry, ale, že nám to zrovna moc nemyslí, odvětil hláškou:
"No to vidím, že vám to nemyslí" a znechuceně odešel. A to jsme ani neleželi na trávě. Každopádně šifru ne a ne rozlousknout, tudíž jsme rovněž znechuceně odešli směrem na Slovaňák, kde jsme rozbalili svačinku a část týmu se procvičila na dětském hřišti :D, což dost
uvolnilo naše mozkové závity, takže naše cesta dál do parku na Božetěchově už byla jasná.
Se skládačkou jsme (tedy holky) pak víceméně bez problémů zahaluzili hned napoprvé a i když jsme v tom napřed viděli spíš Pysky než Písky, výstupní zastávku jsme odhadli celkem v pohodě a už jsme valili na 43ku směrem z Brna.
Na Pískách nás čtverečková šifra docela dostala, nicméně po krátkém váhání a počítání čtverečků v mapě jsme přece jen došli k magickému číslu 407.
V naší euforii jsme ovšem trochu zapomněli sledovat mapu, takže jsme lehce zakufřili, ale nakonec se ta správná kóta přece jenom našla. Básnička nás pak celkem bezpromlémově a s úsměvem na rtech dovedla k naší vlastně poslední šifře. Na devítku u studánky jsme
dorazili už s katovu sekyrou sedmnácté nad hlavou, nicméně díky odposlechnuté nápovědě s rozkladem prvočísel (sic!) jsme v prodloužení úspěšně doluštili a dovybarvovali i tuhletu hříčku. Tím naše mise na Dnem, pro nás celkem uspokojivě, skončila, když jsme zamířili k Buku na autobus domů.
Škoda těch drobností kvůli kterým jsme poztráceli cenné minutky, protože jsme určitě mohli dojít dál a třeba snad i do cíle.
Každopádně moc děkujeme orgům za příjemně obtížné šifry, které jsme nedávali úplně levou zadní, ale ani jsme kvůli nim neupdali do deprese, za pěkně stravený den a příjemnou vycházku Soběšickými lesy :) A taky díky tam nahoru za to počasíčko! :))